close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

RTL - 100% Tokio Hotel (part 1)

18. října 2009 v 11:55 | Tomishka |  TH-songs&videos

Tahle kapela láme všechny rekordy. Jenom ve čtyřech letech se podařilo školní kapele z Magdeburgu průlom k mezinárodně oslavovaným rockovým hvězdám.

Jürgen Vogel (herec): Nejsou to žádní vyzvednutí šílenci, dokonce mám pocit, že jsou to skutečně dobří kluci.

Jörg Pilawa (moderátor): Jedineční umělci, od kterých jsem si vzal autogram.

Collien Fernandez (VIVA moderátorka): No Tokio Hotel zná opravdu každý.

Už ve věku devíti let dělala dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi hudbu. S basistou Georgem Listingem a bubeníkem Gustavem Schäferem založili kapelu. Jejich první singl Durch den Monsun šel z nuly rovnou na první místo. Tokio Hotel sbírají Zlato a Platinu a dostávají všechny důležité hudební ceny.

Markus Kavka (MTV moderátor): To byla opravdu hysterie, každý čeká, že se něco takového zase znovu stane…

Frauke Ludowig (RTL moderátorka): Mají něco velmi unikátního. Přinesli něco, co předtím nikdo nepřinesl.

Tokio Hotel zasahují jádro celé generace. A to nejen v Německu, ale dokonce po celém světě. Z Evropy přeskočili vlnu do USA a do Jižní Ameriky. Turbo kariéra.

Otta Waalkes (komik): Byl jsem nedávno v Číně a ptal se: "Co víte o Německu?" - Tokio Hotel.

Frank-Walter Steinmeier (ministr zahraničních věcí): Je jedno, kde přijedu - Francie, Izrael, USA - všude běhají mladí lidé do našeho Goethe institutu a chtějí mít texty Tokio Hotel.

Oliver Pocher (komik, TV moderátor): Něco takového funguje, jenom když je to autentické a u nich to je.

Na podzim 2009 se Bill, Tom, Georg a Gustav hlásí zpět. Po roční pauze jsou Tokio Hotel zase tady. S novým CD, novým soundem a novým vzhledem.

Jürgen Vogel: Ale stalo se, že… že se jím něco podařilo, co se podařilo hodně málo kapelám, které jsou u teenagerů tak oblíbení. Tenhle skok z dětí, mladistvých k mladým mužům.

Kluci z Tokio Hotel se stali dospělými. Kaulitz dvojčata právě oslavila 20.narozeniny. K novému albu se představují veřejnosti se svým novým stylem a u Tokio Hotel je jako vždycky zase rozruch.

Michael Michalsky (módní designer): No věřím, že vzhled kapely, má na mezinárodním úspěchu také velký podíl, protože prostě nevypadají jako baculaté německé děti z vesnice.

Markus Kavka: Je jasné, že miliony teenager, je jedno, jestli holky nebo kluci, nemůžu vypadat tak jako Bill Kaulitz. Pokud má takovou oboupohlavní fantazijní postavu, ve které se může všechno projektovat.

Tokio Hotel se podařilo to, o čem ostatní jenom sní. Jsou pravé super hvězdy.

Tom: Vždycky jsem se díval na jiné umělce a myslel jsem si: "Ty jo, ti mají ale skvělý život." Vydělávají moc prachů, každý den stojí na podiu a hrají své songy…
Bill: A potom si také ještě stěžují.
Tom: A ještě si stěžují a celý den brečí a mají skvělé párty a žijí v luxusu. To je něco nedosažitelného. Ale věděli jsme to až po té, co jsme to všechno zažili.

Dějiny Tokio Hotel dobře začaly v Lipsku dva měsíce před pádem zdi. Tady se 1.září 1989 narodila dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi.

Bill: Když jsme byli malí, vypadali jsme naprosto stejně. No tehdy jsme ještě měli svetry, na kterých bylo napsáno naše jméno, aby nás lidé od sebe mohli rozeznat…. Tom měl tady takové mateřské znaménko.
Tom: Jsme si podobní, když se jedná o dominanci. A takový problém se tady často drží, protože my oba jsem extrémní vůdci, kteří jsou pořád hlasití a vždycky řeknou svůj názor.

Kaulitz-dvojčata jsou temperamentní dvakrát. Matka Simone a otec Jörg měli plné ruce co dělat.

Bill: No musím říct, že Tom a já jsme spolu vždycky byli dost silní. Vždycky jsme se superně doplňovali.
Tom: Věřím, že tahle síla vznikla z toho, že jsme byli volně vychováni relativně brzo. No naše matka vždycky řekl: "Říkej svůj názor. To je nejdůležitější."

Díky svým velkým pusám se Billovi a Tomovi podařilo již brzkém věku být ve světle ramp. Dostali roli ve filmu "Verrückt nach dir".

Bill: Moje máma mi vyprávěla, že jsme byli super drzí a tomu týpkovi jsme vůbec neřekli 'Ahoj' a celou dobu jsme jenom dováděli a on potom řekl: "Přes tohle! Přesně taková dvojčata hledám!

- Hej ty jsi neslyšel, co řekla?
- Špatně slyším!


Bill: Věřím, že to nejdůležitěji bylo, že jsme se dostali na cestu, vlastně to byla důvěra. Nikdy nám nebylo předepisováno, co máme dělat a od začátku jsme byli dost samostatně vychováváni. Mohli jsme prožít, co jsme chtěli.

Dvojčata dostávají hodně pozornosti a také ji hledají. Brzo bylo jasné: Bill a Tom jsou rození komici.

Bill: Když nás naši rodiče někam vzali - na nějakou párty nebo tak, bylo to vždycky rychlé - relativně rychle jasné, …Jo, vždycky pobavit lidi. Vždycky, když nastala nějaká možnost, stát na podiu nebo tak, vždycky jsme byli ti první, kteří šli nahoru a udělali to.

V prvních letech matka dvojčata vždycky stejně oblékala. Ale už na základní škole vyvíjeli svůj vlastní, spíše zvláštní styl.

Bill: Věřím, že to všechno také ovlivnilo. Že jsme tak dlouho vypadali stejně. A potom jsem se chtěli relativně brzo sami oblékat. A už jsme dál nechtěli, aby nám máma ráno chystala věci, chtěli jsme se opravdu sami rozhodovat, co si obléknout.
Tom: U mě to bylo vždycky tak, že jsem byl na hip-hop filmy. Sice jsem neměl žádné volné kalhoty, ale vždycky jsem nosil kalhoty přímo pod zadkem.

Obzvlášť Bill opticky vybočoval z role. V devíti letech si obarvil vlasy a začal se líčit.

Bill: Vždycky mi připadaly dobré filmy s upíry a čarodějnicemi. Vždycky jsem se na ně díval a můj oblíbený film, když jsem byl jako dítě, byl "Labyrint" Davidem Bowieem - ten jsem znal nazpaměť. Myslím, že to mě už ovlivnilo. Ale nikdy to nebyla jedna osoba. No že teď říkám, byl to David Bowie nebo ten a ten, vždycky to byl mix z mnoha lidí.

Tom: Bill byl vlastně totální snílek, upřímně řečeno. Vždycky dělal svoji věc a veselé je především to, že….Oba jsme se k sobě nikdy nepasovali. Lidé se na nás vždycky tak dívali. A potom byla opravdu dlouhá doba, kdy Bill pobíhal naprosto šíleně..

Bill: No věděl jsem, že všichni lidi budou mluvit negativně. Ale vždycky jsem to chtěl. No nechtěl jsem, aby každý… Připadalo mi horší, když lidé o mě nemluví než když mluví něco špatného.

Situace zostřila, když se dvojčata po rozchodu rodičů přestěhovala - do Loitsche u Magdeburgu, kde je 650 obyvatel.

Bill: Okamžitě na nás byla zlost. No nějakým způsobem nám nadávali.
Tom: Ten má červené tkaničky. Ty komunistický bastarde!
Bill: Náš nevlastní otec nás často vyzvedával se psem a basebalovou pálkou.
Tom: Tak to bylo taky ráno v busu. Také v busu vlastně také vždycky byly nějaké rvačky. Nikdo se o druhého nestaral, takže to bylo tak chladné.
Bill: V takovým momentech jsme byli šíleně šťastní, že jsme měli jeden druhého, vždycky jsme byli spolu a nikdo nemohl žádného z nás dostat samotného.

Také na gymnáziu narazil vzhled vzpurných dvojčat na malou opětovnou lásku. Stále znovu zloba.

Bill: Na škole byli učitelé, kteří řekli: "Nebudu tě učit tak, jak vypadáš" a "Do tělocviku nemůžeš chodit nalíčený a s piercingy."

Potom museli Bill a Tom čelit výsledku.
(dopis z incidentu z května 2003. Během hodiny byl učitel postříkán inkoustem od několika studentů a mezi nim byl Tom.)

Bill: V sedmé třídě nás potom učitelé rozdělili…to byla ten nejhorší zážitek na škole. Myslím, že od toho dne neměl nikdo šanci nám to znovu udělat. Protože to bylo to nejhorší, co se nám stalo.
Tom: Nikdy jsme lidem neukázali, že to pro nás byla tak těžká doba. Ale vždycky jsem navenek byli velmi, velmi silní a dominantní. Takže jsme se nikdy nenechali komandovat nebo tak…

Ve svém volném čase začínají Bill a Tom žít společný sen. Chtějí dělat hudbu a psát první songy.

Bill: Vždycky jsem rád psal. No opravdu, vždycky jsme mé máme napsal lístek. Vždycky jsem rád napsal věci a v našem pokoji visela kytara nevlastního otce. A my…Tom si ji potom vzal a začal na ni hrát.
Tom: Byli jsme kompletně bezbolestní, musí se říct. Protože jsme opravdu… No první akordy, které jsem uměl zahrát, do toho Bill napsal text. Naše texty byly opravdu superně naivní a vlastně totálně veselé, když si je dneska poslechneme.

Bill: Ostatní chtěli být hasičem a zubařem a já jsem řekl: "Chci dělat hudbu." To samozřejmě bylo…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Máš rád/a Tokio Hotel?

Jo 12.6% (174)
Jo!miluju je! 33.9% (466)
trochu 12.4% (171)
ne 12.1% (166)
nesnáším je! 16.1% (221)
newím zdržuju se hlasování 12.9% (178)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


............ 20-1.gif image by Salisko.19-1.gif image by Salisko.18-2.gif image by Salisko.17-2.gif image by Salisko.16-2.gif image by Salisko.15-2.gif image by Salisko.14-2.gif image by Salisko.13-2.gif image by Salisko.12-2.gif image by Salisko.11-2.gif image by Salisko.10-2.gif image by Salisko.9-1.gif image by Salisko.8-1.gif image by Salisko.7-1.gif image by Salisko.6-1.gif image by Salisko.5-1.gif image by Salisko.4-1.gif image by Salisko.3-1.gif image by Salisko.2-1.gif image by Salisko.1-1.gif image by Salisko.21-1.gif image by Salisko.22.gif image by Salisko.23.gif image by Salisko.24.gif image by Salisko.25.gif image by Saliskoccccccc.gif image by marrkyperlacccccc.gif image by marrkyperlacccc.gif image by marrkyperlacc.gif image by marrkyperlac.gif image by marrkyperla